Výuka a třídní projekty. Prakticky!

Spolupráce s rodiči a třídní schůzky

Jste-li začínající učitel, stáli jste na praxích pár hodin před žáky, měli nějakou dvou týdenní hospitačně-asistentskou praxi a jednu dlouhodobou během studijní přípravy, možná.  Ale stát před rodiči a jednat s nimi budete zřejmě až během skutečného nástupu do práce. A na toto vás škola během studia většinou nepřipraví.

Co se mi osvědčilo:

  • hned od prvního jednání s rodiči – mailem nebo osobně, vystupuji jako člověk s respektem a úctou, ale jako profesionál. Nikdy nejsem arogantní, nadřazená, útočná. Pokládám se za komunikativní, slušnou, otevřenou a se smyslem pro humor, ale i pro pravidla, která jsou v zájmu naší součinnosti a s ohledem na děti.
  •  být připraven, mít podklady a informace – o žácích, škole, akcích,… případně vědět, kdo ve škole je k daným věcem a dotazům kompetentní a kam tedy případně rodiče odkázat, když dotaz či problém přesahuje vaše třídnické kompetence, nebo vědět, kde informace získat a následně je sdělit rodičům, pokud se tak domluvíte.
  • jednám otevřeně a věci nazývám pravými jmény. Na prvních třídních schůzkách nastavuji pravidla komunikace i mezi mnou a rodiči (maily, mobily, osobní konzultace…).
  • rodiče vědí, kdy a kde mě zastihnou před nebo po vyučování, pokud je potřeba.
  • snažím se jednat a řešit problémy či osobní citlivé věci jinde než mezi dveřmi třídy a na chodbě. Ctím soukromí a diskrétnost v citlivých záležitostech.
  •  vyskytne-li se nějaký problém, řeším, nepřehlížím, neodsouvám.
  • držím slovo a termíny.
  • respektuji a očekávám respekt a podporu rodičů v zájmu dětí (Na 1. třídních schůzkách uvádím příklad: Jsem nekuřák, je mi jasné, že někdo v rodinách dětí kuřákem být může, ale my se třeba v hodinách můžeme bavit o životosprávě a tak vám děti můžou domů přijít s „moudrem: ale paní učitelka říkala, že…“. Prosím, zdržte se případných naštvaných poznámek na mou osobu. 🙂 Nepotopte mě, já vás taky nikdy nepotopím, i když spolu třeba nebudeme muset souhlasit… většinou pak na sebe všichni vyšleme chápající pohled, že víme, o čem ten příklad je. 🙂
  • říct rodičům – „důvěřujte, ale ne slepě, případně prověřujte!“ Děti někdy ze strachu nebo zapomnětlivosti nebo z fantazie mohou vymyslet uvěřitelné i neuvěřitelné story, ve kterých můžete sehrát kladnou i zápornou hlavní či vedlejší roli.
  • vysvětlit – co, proč a kdy budete zadávat za domácí úkol (některá nedodělaná práce dítěte totiž běžným úkolem být nemusí a pak se rodič diví: „že má tolik úkolů“ atd.)
  • o školních a mimoškolních akcích informuji s dostatečným předstihem.
  • vybírané platební částky potvrzuji do deníčku, žákovské, nebo mailem. (pozn. mám vlastní razítko: „Převzala jsem……… Kč. Děkuji. )

Třídní schůzky:

  • nepodceňuji obsahovou ani časovou přípravu.
  • program schůzky mám promítnutý na plátno přes dataprojektor.
  • při „hlasování“ o nějaké záležitosti, podnět nebo závěr připisuji do původního programu, stejně jako případné podněty a postřehy či doplnění programu ze strany rodičů.
  • po schůzkách kompletní dokument posílám všem rodičům na mail – vždy v hromadné třídní komunikaci používám skryté kopie adresátů.
  • už nevedu „sešit třídních schůzek“, ale jsou školy, které ho plošně stále vyžadují.
  • během hromadných schůzek nevařím kafe ani čaj. Případně odkážu na školní pitný režim (automat, barely s vodou…)
  • snažím se, abychom se rozcházeli pochopeni a bez nejistot a otazníků. Jsem ráda, že je to téměř vždy i s úsměvem.

Osobní konzultace:

  • už někdy na školách zcela nahrazují nebo doplňují třídní schůzky.
  • mám připravený rozpis termínu, kde se rodiče již dva týdny předem zapisují.
  • na schůzku mám s sebou připraveno vždy třídní žákovské portfólio, písanku a pracovní sešit z matematiky, případně témata, co potřebuji s rodiči probrat.
  • jsou většinou v osobnější, otevřenější a neformálnější atmosféře, než hromadné třídní schůzky se všemi rodiči a zřejmě i proto se od nich na školách upouští.

Možnosti spolupráce:

  • na schůzkách či při osobním setkání se rodičů ptám, či je vyzývám k možné spolupráci.
  • ptám se na možný tip na zajímavou akci či výlet, který by nám doporučili, jsou rádi, že se pak mohou „podílet“ na programu třídy.
  • někdy sami nabídnou reklamní předměty nebo návštěvu na jejich pracovišti.
  • maminky a babičky výborně a rády pečou a nechají děti zdravě mlsat.
  • je dobré mít na mimoškolní akci doprovod a je fajn, když se domluvíte s některými dobrovolníky z řad rodičů. Většinou se po prvních schůzkách sami nahlásí dva tři a ostatní pak jsou přemluveni doma dětmi, že chtějí, ať jindy jde právě jejich mamka nebo taťka. 🙂
  • setkala jsem se s tím, že maminky společně našily třídní polštáře, prostírání či mikulášské punčochy.
  • úžasné jsou tvořivé dílny plné šikovných rukou a nápadů.
  • zažila jsem,  že se jelo na sobotní výlet vlastními auty a minibusem.
  • organizovaly se narozeninové a zahradní oslavy…

Mám milou zkušenost s tím, že rodiče většinou sami vidí, co přinášíte a nabízíte jejich dětem vy,  a pak se vám to samo vrací, že i oni chtějí pomoci vám, svým dětem a třídě. Rozhodně je neúkolujte a nepřetěžujte. Sami nejlépe vycítíte, s jakou třídou rodičů jednáte a o co si můžete dovolit je slušně a zdvořile požádat. Určitě to nejde všechno v září. Vztahy a spolupráce se budují a staví a základ startujete a tvoříte vy.

Jak probíhají vaše schůzky s rodiči a jsou vám nápomocni nebo naopak?

Kateřina Musiol Kuchnová

Jmenuji se Katka a učím na 1. stupni na soukromé základní škole. Na těchto stránkách bych ráda uveřejnila své postřehy, zkušenosti, zážitky a podněty k výuce.

Výuka a třídní projekty. Prakticky!