Včera jsem navštívil inspirativní setkání Robotíme a programujeme na ZŠ Ludgeřovice a i když jsem se mohl kvůli pracovním a rodičovským povinostem zdržet jen chvilku bylo to super!
Na programu bylo seznámení s Ozoboty, Bee-bot, Dash, Micro:bit’em, Dot a Lego Wedo. Já jsem si na vlastní ruce stihnul osahat Ozoboty, zasoutěžit si s Micro:bit‚em a poslechnout si k čemu je užitečná programovatelná včelka Bee-bot a docela se mi to líbilo a trochu mi bylo líto, že jsem musel odejít před koncem a nestihnul jsem Lego Wedo – snad bude někdy v budoucnu šance to napravit.
Ozobot
Co se mi na Ozobotech líbilo
- Velikost – vejdou se do krabice od Marlenky (myslím, ve sladkostech se moc nevyznám).
- Snadnost programování a bezdrátový přenos instrukcí z ipadů do zařízení pomocí blikání.
- Jednoduchá „slovní zásoba“ barevných kódů, která se dá při troše snahy naučit i nazpaměť.
- Možnost tvorby kreativních „pracovních listů“ – konkrétně jsme programovali, aby robůtek správně „navštívil“ prezidenty, dle roků jejich působení na hradě.
Co se mi na Ozobotech moc nelíbilo
- Přesnost sledování čáry (hodně záleží na tom jak je čára nakreslena).
- Rozpoznávání barevných kódů pro zadávání instrukcí (odhadem tak 70%).
- Krok robota jen jako abstraktní pojem,
kde není jasné co krok vlastně znamená (cm? 5cm?…). (cca 1cm a dá se nastavit v OzoBlockly). - Ovládaní pomoci malého tlačítka na straně ozobota (zmáčknout tlačítko 2x rychle po sobě a docílit toho aby robůtek jel rovně byla asi ta největší výzva).
- Cena (
1800 Kč / Kus1690 Kč / Kus; pro školy lze údajně domluvit slevu).
Kdyby byl robůtek za tu cenu přesnější v rozpoznávaní příkazů a jezdil rovně vůbec bych se nezlobil… ale to jsou snad jen dětské nemoci, které autoři vychytají v nějaké další verzi. Nebo měl možná robot trému, je to taky jen bytost z čipů a drátků, tak se to může stát 🙂
Update: Hanka Šandová v komentáři doplnila a vysvětlila některé z uvedených nevýhod.
Soutěž s Micro:bit
Měli jsme možnost si zasoutěžit s Micro:bit’em, kdy se využívalo fyziky resp. elektrického obvodu k průchodu „bludištěm“ z ohýbaného drátu a očkem z měděného drátu. Když se měděná smyčka s elektrickým obvodem dotkla druhého drátu, tak se započítal trestný bod.
Pokud tohle zvládli naprogramovat žáci, tak je to fakt dobrá práce a myslím že na školním vánočním večírku to bude mít úspěch. Ještě by to mohlo probíjet při tresném bodu, ale to se určitě vychytá v dalších verzích 🙂
K Micro:bit’u byla vydána pěkná anglická kniha Micro:bit in Wonderland (stihl jsem si ji jen v rychlosti prolistovat, ale na první pohled vypadá opravdu pěkně – jak obsahově, tak designově), ve které jsou popsané aktivity, které se vztahují k dobrodružství Alenky v říši divů a lze jí využít jako manuál pro činnosti do různých předmětů.
Včelka Bee-bot
Pěkná hračka, která se „programuje“ tlačítky, které má včelka na zádech. Pro smysluplné fungování musíte vyrobit „herní plán“, po kterém bude jezdit a plnit úkoly, které si vymyslíte. Představivosti se meze nekladou a v Ludgeřovicích si ušili průhledné hrací pole, ve kterém lze měnit kartičky a můžou vymýšlet různé varianty pexesa, hledání obrázků apod. Největším limitem bude asi cena, kdy 2500 Kč za takovou „hračku“ bude asi pro školy docela překážka.
Po včelce jsem musel i já letět pracovně zpět do Ostravy, ani jsem se nestihl rozloučit – takže jestli to čtou kolegové a kolegyně od stolu, tak mávám a děkuji za pěkné a opravdu inspirativní setkání 🙂 Díky!
PS: Pokud jste na akci byli také a chcete článek doplnit o věci, které mi unikly, tak napiště komentář, nebo mě kontaktujte.
Tomáš Musiol
Zdravím, inspirativní „robotický den“, díky!
S Ozoboty už si chvilku hraji a tak mi to nedá a zkusila bych doplnit:
Jízda po čáře je jeho silná disciplína, pokud zlobí, mohla by pomoci kalibrace světelných senzorů. V prostoru, zejména bit rovně nejezdí, nemá na motorcích enkodéry, lze si pohrát s nastavením levého a pravého motorku ve vyšších úrovních OzoBlockly (je však třeba postavit robota přesně rovně i na start). Navigace pomocí čáry je spolehlivější.
Barevné kódy, jednotlivé složky by neměly být ohraničené černou čárou tak, jako je na obrázku s V. Havlem, viz tipy jak http://ozobot.sandofky.cz/wp-content/uploads/Ozobot-Rychle-tipy-CZ.pdf a také, pokud Ozobot zlobí, by mohla pomoci kalibrace.
Krok při normální rychlosti představuje cca 1 cm, ve vyšších úrovních OzoBlockly lze nastavit vlastní délku „kroku“.
Naučit se 3 základní stisky tlačítka 1x zapnout/vypnout, 2x spustit posledně nablikaný program a podržení pro kalibraci se zdá zpočátku obtížné. V Ozoblockly pak lze v nejvyšší úrovni tlačítku naprogramovat i vlastní funkce :-).
Cena – maloobchodně většinou za 1690,-, pro školu se lze domluvit s dovozcem (Easystore.cz) na příznivější ceně.
Děkuji Hano, Vaše tipy a postřehy se budou určitě hodit! 🙂
JJ, byl jsem…a vlastně moje prvotní nadšení, že to je bájo velmi rychle vystřídalo vystřízlivění, když jsem začal uvažovat nad praxí…
Ozoboti mi přišli jako bájo hračka, kterou zvažuju koupit pod stromeček, do hodiny mi to přišlo hodně na sílu při používání fixů, nepřesnost při naprogramování v OzoBlockly byla obrovská… (teda určitě to hodinu osvěží, ale spíš mi to přijde jako programování pro programování…) – opravdu mi schází zkušenost z hodiny, paní Jana to používá a je spokojená, tak ok…jinak bych to spíš směřoval do kroužku, kde by to z mého pohledu mělo lepší výtěžnost i smysl.
Víc se mi líbila včelka Bee-bot, která mi na nižší stupeň přijde parádní – do výuky i na hraní. Nepůsobí tak křehce jako ozoboti a má i předvídatelnější pohyb.
Micro:bit jsem nezkusil, byla u něj řada a designově mě spíš odpudil než přitáhl. Jako velkou výhodu vidím jeho cenu 😉
na Dášu a Dotíka jsem byl jen na začátek, kde jsem viděl dálkové ovládání…ale před dvěma týdny jsme shodou okolností byli během školení na kroužku, kde s nimi děti hrály a tihle mi přišli vzhledem k možnostem jasný top. A taky jsou v jiné cenové kategorii 🙁
Mám to podobně. První zkušenost s Ozobotem nebyla úplně dobrá (původně jsem si to chtěl ošahat, že bych si to koupil domů jako hračku, ale…), manželce jsem taky říkal, že pro první stupeň lépe vypadá ta včelka, pro kterou se dají dělat plány a vymýšlet aktivity. Micro:bit je klasický programovatelný počítač a připadalo mi to podobné jako Arduino.